NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem se někde dočetl, že spoluzakladatel a frontman v poslední době strmě stoupajících INNER FEAR Khaablus od této sympatické bandy odchází, byl jsem kromě dalšího směřovaní INNER FEAR zvědav také na nějaký ten Khaablův projekt. Když jsem později obdržel CD s logem SOLFERNUS, v jehož bookletu na mne z fotky vedle zmiňovaného zpěváka vykukovala také další známá postavička brněnského undergroundu, baskytarista dnes co se sestavy týče již ustálených ROOT Igor, má zvědavost ještě vzrostla . První překvapení spojené s touto deskou jsem zažil ještě před jejím samotným poslechem, když jsem se dočetl, že na fotce v bookletu dominantně se prezentující Igor se na této desce rozhodl přenechat basu mně dosud neznámému Parambuchovi a sám se chopil „normální“ kytary. Další zajímavostí je, že trojici Igor, Khaablus, Parambucha při nahrávání „Diabolic Phenomenon“ zpoza bicí soupravy podpořil host ze země black metalu zaslíbené – Nor Sigbjörn Erik Thorsen. Vedle něj se na výsledném díle podílela také další známá jména jako Igorův kolega z ROOT Ashok, jenž se spolu s Iggym Moresem podílel na nahrávání některých kytarových sól. Posledním hostem je osoba opět velmi známá – zpěvačka („žena-muž“) dalších Brňáků TISÍC LET OD RÁJE.
Samotná nahrávka není plnohodnotným albem. Obsahuje pět stejnorodých skladeb a její celková hrací doba nedosahuje ani dvaceti pěti minut. O účelu jejího vzniku toho moc nevím, neboť jsem již delší dobu s nikým ze zainteresovaných hudebníků nemluvil a informován jsem nebyl ani jiným způsobem. Jestliže by se jednalo o promo, neměl by vzhledem k vcelku atraktivnímu obsazení být problém nějakého toho vydavatele najít. I když o tom, že vše není tak jednoduché, by nám mohl třeba Khaablus díky svým zkušenostem z INNER FEAR říci své… Z hlediska hudby samotné by to ale tak jednoznačné pro případného zájemce z řad labelů nebylo. Ač bych si to přál, nijak přehnaně chválit nemohu. Jak jsem již předeslal, všechny songy mají až příliš společného, a ač deska z instrumentálního hlediska své kvality má, postrádám zde nápad, melodii, rytmus či jakoukoli myšlenku, která by mne chytla. Jedinou světlejší výjimkou je snad čtvrtá kompozice „Human Medium Of Evil“, k jejímž atmosféričtějším pasážím posluchač na několikerý poslech určitý vztah získá. Jelikož rozdíly mezi jednotlivými skladbami nejsou velké, nebudu zbylé záseky nijak podrobněji rozebírat a shrnu je v popisu celé desky. Jak se dalo již předem očekávat, jedná se o black metal, oproti jiným působištím Khaabla respektive Igora však o notný kus ryzejší. Celou deskou nás provádějí temně znějící kytary, povětšinou ve smrtícím rytmu chrlící změť rifů. Khaablus se také orientuje především na „stylově čistější“ polohy svého zpěvu a už méně se snaží o hlasovou ekvilibristiku. Celé dílo potom diriguje v neúprosném tempu jedoucí norská bubenická mašina.
Tak jako už poněkolikáté, ani dnes nebude můj verdikt nad touto deskou jednoznačný. Přestože si teď nevybavím známější kapelu, která by se tímto stylem u nás zabývala, od našich hranic na sever by jich člověk našel desítky. Na druhou stranu nemohu říct, že se jedná o dílko amatérů, kteří se sejdou ve zkušebně s vidinou, že si na nějakou pochybnou aparaturu nahrají něco z toho, co přes noc vymysleli. Ale originalitu na „Diabolic Phenomenon“ nevidím, proto ta sedmička v hodnocení…
7 / 10
Khaablus
- zpěv
Igor
- kytara
Sigbjörn Erik Thørsen
- bicí
Parambucha
- basa
Ashok (host)
- kytara
Iggym Moresem (host)
- kytara
1. Darker Than The Darkness
2. Furious Beat of The Black Hearts
3. Legacy of Death
4. Human Medium of Evil
5. Bros of Inferno
Vydáno: 2003
Stopáž: 22:45
Produkce: Iggy Mores
Studio: MY
Kontakt: Igor Hubík, Ant. Slavíka 9, 602 00 Brno, +420 605 749 636
Tomášovo hodnocení bych označil za adekvátní, ale já bych přeci jen novému projektu Igora z ROOT trošku přidal. Nevím, zda je to tím, že jsem v poslední době slyšel z českého blacku v 90% případů jen naprostý chlív nebo jestli je za tím něco víc, každopádně mě SOLFERNUS chytli za srdce. Jedná se o mimořádně dynamický black/death ve kterém není prostor pro zbytečné experimenty. Naprostá přesnost všech muzikantů, tvrdý a přitom jednoznačně chytlavý materiál. Ashok nahrál do několika skladeb nádherná sóla (to v druhé skladbě je úchvatné) a Dasha z Tisícovek obohatila Khaablovy vokální linky o ty své, které jsou v mých očích skutečně úžasné. Igor se představil jako vynikající skladatel - žádné atmosférické plochy á la tandem Ashok & Tudy, ale řízná riffová muzika. Výsledkem je dvacetiminutový demáč, který budu ještě dlouho poslouchat. Členové ROOT dělají jednoznačně dobře, že se pouští i do vlastních projektů. Když mají tak šílený potenciál tak jen do toho! A v Čechách bude konečně blacková formace, kterou budu skutečně poslouchat. Igor je prostě skutečné zvíře.
jde to...
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.